Historie vodíkové bomby / Race for the Superbomb (2004)

Jaderné závody Spojených států a Sovětského svazu přivedly svět takřka na pokraj zkázy. České znění.

E1
V srpnu roku 1945 vstoupil svět do nové, atomové éry. Ukázalo se, že moderní věda a technika nemají takřka hranic. Osud Hirošimy a Nagasaki poznamenal svět druhé poloviny XX. století. V roce 1949 vyzkoušel SSSR atomovou pumu. Byla nastolena rovnováha, která však neměla dlouhého trvání. Rozjelo se další kolo jaderných závodů mezi bývalými spojenci z dob 2. světové války. Spojené státy se rozhodly relaizovat myšlenku jaderného fyzika Edwarda Tellera a v roce 1952 úspěšně vyzkoušely superbombu - vodíkovou pumu. Sověti, v režii všemocného Lavrentije Beriji, nasadili na závodní dráhu své nejlepší mozky - Kurčatova, Tamma a mladého Andreje Sacharova.

E2
12. srpna 1953 bylo skóre vyrovnáno. Sovětský svaz úspěšně vyzkoušel svou vlastní vodíkovou pumu. Jaderná konfrontace nabývala zcela reálných rozměrů a v generálních štábech obou stran se s použitím atomových zbraní počítalo jako s daným faktem. Američané snížili výdaje na konvenční zbraně a vsadili na atomový arzenál. Sověti zbrojili na obou frontách. Další jaderný test podnikly USA v roce 1954. Jejich puma byla čtyřicekrát silnější než sovětská. Moskva kontrovala o rok později. Šílené závody a z dnešního pohledu nepředstavitelně nebezpečné zkoušky v ovzduší se rozjely naplno. Vodíkové pumy se staly předmětem diplomatických jednání a politického vydírání. Západní vědci a veřejnost si otevřeně přiznávali nebezpečí, které světu hrozilo. Sověti využívali nastalou situaci pro svou demagogickou propagandu v zahraničí i doma. I v SSSR se ale ozvaly hlasy rozumu - byť zatím jen neveřejně. Akademik Kurčatova a jeho tři kolegové informovali v důvěrném memorandu stranické vedení o skutečnosti, že v případě jaderného konfliktu hrozí lidstvu totální zkáza. Koncem padesátých let 20. století obě supervelmoci pochopily, že použití "superbomb" není v zájmu ani jedné z nich. Ruku na pomyslné spoušti však američtí i sovětští stratégové drželi dále. Jaderné zbraně ani na počátku 21. století ze světa nezmizely. Naopak, "klub jaderných mocností" se "úspěšně" rozrostl.



Špatný vTTIP!

Transatlantická obchodní a investiční smlouva (TTIP) je právě projednávaná úmluva nebývalého rozsahu. Má prý vzájemně pomoci ekonomikám EU a USA. Údajný vznik nových pracovních míst ovšem zpochybňují dosavadní zkušenosti s obdobnou dohodou NAFTA a jinými. Dá se očekávat spíše likvidace mnoha podniků, farem i míst pod masivním tlakem dovozů z USA. Pod masivním tlakem USA je ostatně i vyjednávání samotné. To probíhá s vyloučením veřejnosti, v naprostém utajení.

Kvůli odlišně fungujícímu regulačnímu systému navíc mají americké produkty (včetně potravin) často významná rizika zdravotní i environmentální. TTIP také hrozí odstartovat „závod ke dnu“ – drastické zhoršování mnoha životních aspektů občanů v EU i USA ve snaze vyhovět velkému byznysu. Obří zisky by naopak připadly velkým nadnárodním korporacím (jako již uváděné Monsanto nebo Walmart), kterým by již nadále nedokázaly vzdorovat oslabené právní systémy jednotlivých států. Pokud Vám tato situace není lhostejná, neváhejte podpořit celoevropskou iniciativu proti této superúmluvě na vttip.cz nebo stop-ttip.org (popř. stop-ttip.cz).

Update (7/2016): Výše uvedené se zdá potvrzovat i právě přidaný dokument nizozemské veřejnoprávní televize VPRO s názvem TTIP: Might is Right (2015), který se zaměřuje zejména na současnou praxi tzv. arbitrážních tribunálů. A hlavně text uniklé dohody TTIP (naprosté většiny jejích kapitol), kterou zveřejnila organizace Greenpeace na podpora.greenpeace.cz/TTIP. Pro úplnost nutno dodat, že o obchod s ČR/EU se v první řadě nejedná ani Číně a samozřejmě ani Rusku.


 
Top of page