Země snů (2009)

Uvěřili tomu, že Česká republika je země snů. Zadlužili se až po uši, aby sem mohli vycestovat a vydělávat pěkné peníze. Teď jsou mladí Vietnamci tu, ale mnohým z nich se země snů mění v zemi hrůzy. Agentury, které jim měly zorganizovat cestu za výdělkem, je obraly o peníze i o naději. Někteří tu vydělávají méně, než by měli ve Vietnamu. Někteří přišli o práci. Bez ní však pro ně nemá pobyt v České republice smysl. Na návrat do vlasti přitom nemají ani pomyšlení – z čeho by uhradili obrovské dluhy?
Film režiséra Martina Ryšavého, stojící na hranici dokumentu a publicistiky, je postavený na otevřených výpovědích mladých Vietnamců. Jak těch podvedených a velmi zklamaných, tak těch, kteří už žijí v České republice delší dobu, umějí česky, mají práci a rozumějí vztahům ve vietnamské komunitě. Filmový štáb těžil z toho, že se zabývá vietnamskou problematikou dlouhodobě (snímky Kdo mě naučí půl znaku a Banánové děti) a těší se mezi Vietnamci jisté důvěře. Točilo se přitom nejen v ČR, ale i ve Vietnamu.
Věty, které ve filmu mladí Vietnamci pronášejí, vyvolávají otázky jako: jak zamezit nezákonným praktikám některých zprostředkovatelských agentur, jak pomoci podvedeným Vietnamcům, jak zvýšit informovanost těch obyvatel Vietnamu, kteří se k nám teprve chystají, dělá český stát dost pro to, aby se věci zlepšily, je tvrdost vůči Vietnamcům cestujícím za prací na místě, nebo může být spíše kontraproduktivní?
Odpovědi hledají například ředitel Odboru azylové a migrační politiky MV ČR Tomáš Haišman, prezident Asociace poskytovatelů personálních služeb Luboš Rejchrt nebo Pavel Čižinský z Poradny pro občanství, občanská a lidská práva.
České znění.