Český živel se s vietnamskou kulturou potkává už několik desetiletí. Jako houby po dešti vyrůstají od devadesátých let věčně zatracované, věčně proklínané, ale českými zákazníky hojně navštěvované vietnamské obchůdky. Dříve jen nevzhledná tržiště s dřevěnými boudami, dnes kamenné obchody, restaurace, nehtová studia a například v samotné Praze dnes už kolem dvou tisíc večerek. To vlastně není nic objevného - je to docela přirozené přizpůsobení se poptávce. To, co nechtějí dělat Češi - nadávající a žehrající na neutěšené poměry - to dělají pracovití Vietnamci. Sedí od sedmi ráno do půlnoci v miniaturních obchůdcích a s úsměvem na tváři vám naloží celý nákup do mikrotenové tašky.
U Čechů většinou převažuje nezájem o jejich bližší pochopení. Občas se k nezájmu připojí také obava, protože o Vietnamcích stále častěji mluví policejní svodky a novinové rubriky zaměřené na kriminální činy. Například růst počtu velkopěstíren konopí kriminalisté přičítají právě zvýšené aktivitě vietnamských dealerů.
Dokument je sociologickou sondou mezi českými podnikateli, obchodníky, restauratéry a přibližuje jejich pocity a názory na asijskou konkurenci. České znění.
