České znění.
E1 - Cesta ke štěstí
S novým společenským řádem ovládl druhou polovinu tohoto století nový umělecký směr zvaný socialistický realismus, podobně absurdní jako všechny další atributy diktatury proletariátu. Měl velmi málo společného s uměním a ještě méně s realitou, znárodněná kinematografie byla pak jeho čistou kvintesencí. Z filmových pláten na nás neustále cenily zuby rozjásné traktoristky, ruku v ruce s úderníky v placatých čepicích, zatímco na podmračené, okloboukované špiony a kulaky spravedlivě dopadala dělnická pěst. Vesměs šlo o zjevy na ulici nepotkatelné, protože normální život byl spíše přežíváním spojeným s přetvářkou, kariérismem, smutnou ironií a nekonečnou řadou zločinů "majitelů socialismu".
E2 - Republiku si rozvracet nedáme
Druhá část dokumentu režiséra Bernarda Šafaříka je věnována především těm kinematografickým dílům, které "naplnily ideu třídního boje a zatočily se zrádnou reakcí". Mnoho českých režisérů, scenáristů a herců bylo poctěno cenami a tituly za potrestání třídních nepřátel na filmovém plátně, zatímco důvody k dlouholetým trestům a persekucím byly mnohem prozaičtější: neohlášená mandelinka bramborová, modrá krev, víra, nepodařený vtip... Jak se vyrovnáme s tímto dědictvím? Lze ještě ocenit odsouzené a odsoudit oceněné?
E3 - Film patří lidu
Nebývalý ohlas předchozích dílů přiměl autory k myšlence podívat se za těmi, kteří se na této formě ideologické propagandy bývalého režimu před i za kamerou aktivně podíleli. Logicky se tak uzavřela na první pohled úsměvná trilogie o době a charakterech, při které úsměv často tuhne na rtech a rychle se mění ve smutek a stud.
