Řekni, kde ti mrtví jsou (2010)

Dokument režiséra Davida Vondráčka – stejně jako autorův starší snímek Zabíjení po česku – pátrá po zločinech během takzvaného divokého odsunu Němců v době těsně po skončení druhé světové války. Svědectví o masakrech civilistů, vesměs spáchaných zvlčilými příslušníky Revolučních gard, je situováno na různá místa. Autor v nich nachází stopy po masových hrobech, do nichž byly házeny oběti tehdejšího bezpráví. Úvodní pasáže připomínají masakr ve Velvětech u Teplic, další kapitola snímku se odehrává v Suchdole nad Lužnicí.
Pasáž z pražských Strašnic rekapituluje děsivé události, k nimž v červnu 1945 došlo v tamějším kině Vesna. Důležité informace o někdejším vraždění a rabování uvádějí rovněž obyvatelé Orlických hor. Užitečný dokument se zabývá také drastickými poměry ve sběrném táboře Hanke, který byl pro internaci Němců zřízen v Ostravě. Všímá si i zásadních rozdílů, jež v zacházení s příslušníky poraženého národa panovaly v sovětské a americké okupační zóně. Rekapitulace někdejších zvěrstev mapuje také tragické události v Podbořanech, Bílině a Postoloprtech.
Ve Vondráčkově dokumentu, jehož název je inspirován známým songem v podání Marlene Dietrichové, se k jedné z nejtemnějších kapitol našich novodobých dějin kriticky vyjadřují známé osobnosti, včetně Tomáše Halíka, Jaromíra Štětiny, či Marka Bendy. Autor se ústy několika aktérů dotýká i psychologických motivů někdejších násilných excesů. Nachází je ve zbabělosti takzvaných partyzánů, kteří se na stranu vítězů vesměs přidávali až poté, kdy už to neznamenalo žádné riziko. Film apeluje také na přiznání viny a na úctu vůči obětem někdejších nespravedlností. Příklad nadějného přístupu nachází v symbolickém aktu vztyčování kříže na místech masakru v Postoloprtech.
České znění.