Životní příběh Lenky Reinerové, poslední německy píšící pražské autorky (2001)

Jméno Lenky Reinerové je známější spíše v Německu či v Evropě, než u nás. Přitom to byla poslední spisovatelka z okruhu německy píšících autorů žijících v Praze. Život této výjimečné ženy byl pestrý jako paleta všech barev. Jen náhodou o vlásek unikla osudu všech svých blízkých, kteří se stali oběťmi holocaustu. Židovka a ještě k tomu levicově orientovaná a pomáhající německým uprchlíkům před Hitlerem byla jednou z prvních na seznamu okupantů. Přišli si pro ni už v noci na 15. března 1939. Byla však v tu dobu mimo hranice republiky. Uprchla do Francie, kde ji čekal krátký azyl a pak, po příchodu Němců, její první uvěznění.
Konečnou stanicí jejího válečného exilu se stalo Mexiko, kde mimo jiné našla svého manžela, Jugoslávce-interbrigadistu, lékaře a později spisovatele Fedora. Jeho onemocnění přivedlo rodinu zpět do Československa, kvůli mocenské roztržce s Jugoslávií však již nebylo cesty zpět. Lenka se navíc ocitla opět za mřížemi kvůli bezdůvodnému nařčení z trockismu a sionismu.
Návrat do veřejného života byl velmi obtížný, nicméně tání v šedesátých letech jí umožnilo prosadit se v kulturní oblasti a obnovit ducha předválečné pražské německé literární scény v pozici šéfredaktorky časopisu Im Herzen Europas. V něm například pro Německo objevila jako pozoruhodného dramatika Václava Havla. Otevřené vystupování po srpnové invazi ovšem do života Lenky Reinerové opět vneslo represe, režim jí zakázal publikovat a umožnil jí věnovat se pouze tlumočnické práci. Přesto pod cizími jmény dále překládala německou literaturu. Kupodivu však mohla svá autorská díla, hlavně novely a sbírky povídek, vydávat v Německé demokratické republice. V roce 1999 obdržela prestižní literární cenu "Prsten Friedricha Schillera" za zásluhy o německý jazyk a německou literaturu. Ona, Pražačka rodem!
Život Lenky Reinerové je zářným případem toho, jak člověk může vyzrát i nad těžkým osudem – pomocí životního elánu a optimismu. "Nejdůležitější je, aby člověk za žádné situace sám sebe nelitoval," říká. "Aby nad osudem neplakal, ale radoval se z toho dobrého, co ho potká, a to zlé bral jako rozmnožení života o další rozměr. Jistě trochu životního elánu je dáno geny. Ale člověk se k němu může i propracovat. A také nelze žít o samotě, ale ve společnosti. Ve společnosti takových lidí, hlavně mladých, kteří vás podrží a naopak kterým můžete leccos ze svých zkušeností zprostředkovat."
Lenka Reinerová zemřela ve věku dvaadevadesáti let v roce 2008.
České znění.



Špatný vTTIP!

Transatlantická obchodní a investiční smlouva (TTIP) je právě projednávaná úmluva nebývalého rozsahu. Má prý vzájemně pomoci ekonomikám EU a USA. Údajný vznik nových pracovních míst ovšem zpochybňují dosavadní zkušenosti s obdobnou dohodou NAFTA a jinými. Dá se očekávat spíše likvidace mnoha podniků, farem i míst pod masivním tlakem dovozů z USA. Pod masivním tlakem USA je ostatně i vyjednávání samotné. To probíhá s vyloučením veřejnosti, v naprostém utajení.

Kvůli odlišně fungujícímu regulačnímu systému navíc mají americké produkty (včetně potravin) často významná rizika zdravotní i environmentální. TTIP také hrozí odstartovat „závod ke dnu“ – drastické zhoršování mnoha životních aspektů občanů v EU i USA ve snaze vyhovět velkému byznysu. Obří zisky by naopak připadly velkým nadnárodním korporacím (jako již uváděné Monsanto nebo Walmart), kterým by již nadále nedokázaly vzdorovat oslabené právní systémy jednotlivých států. Pokud Vám tato situace není lhostejná, neváhejte podpořit celoevropskou iniciativu proti této superúmluvě na vttip.cz nebo stop-ttip.org (popř. stop-ttip.cz).

Update (7/2016): Výše uvedené se zdá potvrzovat i právě přidaný dokument nizozemské veřejnoprávní televize VPRO s názvem TTIP: Might is Right (2015), který se zaměřuje zejména na současnou praxi tzv. arbitrážních tribunálů. A hlavně text uniklé dohody TTIP (naprosté většiny jejích kapitol), kterou zveřejnila organizace Greenpeace na podpora.greenpeace.cz/TTIP. Pro úplnost nutno dodat, že o obchod s ČR/EU se v první řadě nejedná ani Číně a samozřejmě ani Rusku.


 
Top of page